Již od léta jsem se chtěla podívat do restaurace s příjemným jménem Oliva. I když ji jeden manželský pár otevřel před pěti lety, padla mi do oka až letos. Párkrát jsem jela v mém autě kolem (vede tudy má cesta při vyhýbání se zácpě v Ječné ulici) a exteriér, s již zmíněným jménem, mě přitáhli natolik, že jsem si restauraci vyhledala na internetu. Jejich stránky mě snad zaujaly ještě více a tak jsem si přečetla několik recenzí, které zněly až podezřele pozitivně. V tu chvíli jsem již byla přesvědčená o tom, že musím jen vybrat správnou příležitost Olivu navštívit. Jak na mé, tak i později na narozeniny mé matky se to nepodařilo, protože jsme je měly v neděli, což mají v Olivě zavřeno. Včera měl své výročí můj přítel, který neměl nic konkrétního v merku a tak jsem zavelela do Olivy, i když mě podle fotek připadal interiér spíše „holčičí“.
A také že byl, ale takovým příjemným, domácím způsobem. Zdi jsou potažené zelenou, látkovou tapetou s občasným nápisem Oliva. I malá pohovka a některé židle jsou potaženy stejnou látkou. Tato, v podstatě chladná zelená, v kombinaci s krémovým dřevem a tlumeným světlem působí velice příjemně. Uvítal nás sám majitel a odebral nám kabáty. Jakmile jsme si sedli, přinesl nám jejich domácí chléb, který si lze v restauraci zakoupit, a dva druhy olivového oleje. Jeden byl řecký a druhý španělský. Než jsme se začali zaobírat jídelním lístkem, ochutnávali jsme oleje a vysvětlovali si který komu chutná a proč. Poté jsme se chopili lístku a objednali si.
Některá vína si lze objednat buď jako 1,5dc, 0,5l, nebo 0,75l. My si objednali půl litru Pinot Grigio 2009. Přinesli nám ho v karafě, vložené do mísy s ledem, který umístili na vedlejší stůl, aby nás nerušila. Sami nám tudíž museli celý večer dolévat. Což by nemuselo být nutností v takto domácím prostředí. Na druhou stranu to bylo velice příjemné.
Jako předkrm jsme si vybrali Kukuřičný krém s relish z pečené papriky a rajčat s bazalkou a estragonem (55kč) byla skvělá hutná polévka, velice nezvyklé chuti. Druhý předkrm Konfitované jehněčí maso na kuskus salátku s bylinkami a granátovým jablkem, podávané s citronovým jogurtovým dipem (175kč) mě překvapil ještě více. Jehněčí se rozpadalo a kuskus, který bývá bezvýrazný, byl zde ochucen marockým kořením a krásně podkresloval jehněčí. Přítel si dal malou porci mušlí na víně (135kč), které byly hezky šťavnaté. Museli jsme si doobjednat chleba, protože jakmile přítel mušle dojedl, všichni jsme se vrhli ozbrojeni kouskem střídky na jeho talíř se „sosíkem“. Jako své hlavní jídlo jsem zvolila Linguine s mušlemi na víně a bylinkách (135kč). Z mé recenze na restauraci Mirellie již víte, že toto je můj oblíbený italský pokrm. Ve verzi Olivy mě trochu zarazil. Klasicky se používají srdcovky anebo srdcovky v kombinaci se slávkami. Zde byly použity jen slávky, které na talíři byly srovnány do kolečka na okraji talíře. Jakoby mušle nebyli základem emulze, tvořící film na každé nudli, ale byli jen položeny navrchu. Jinak bylo vše, jak má být, jen si myslím, že by měli v jídelníčku uvést, že pokrm obsahuje rajčata, což také nebývá zvykem. V Itálii si občas můžete vybrat, jestli si dáte klasickou verzi bez, nebo s rajčaty. Dále jsem ochutnala Šafránové risotto s krevetami (235kč) které bylo krémové, ale přece jen na skus, což je přesně tak jak má být. Přítel si dal Modrohlava podávaného s rýží à la Paella a s relish z křupavé ředkvičky. Rýže nebyla nijak zvlášť zajímavá. Dominoval jí hrášek. Ryba byla ovšem pozoruhodná. Nebyla syrová a přesto velice šťavnatá. Kuchař ví, co znamená timing. Dezerty jsme objednali již jen dva. Crème brûlée (115kč) a Teplý dortík z hořké čokolády Valrhona se smetanovou pistáciovou omáčkou (145kč). Crème byl průměrný. Zato dortík byl skvělý. V podstatě to bylo čokoládové suflé na pistáciovém zrcadle. Střed dortíku se roztékal do zrcadla, které mělo nádhernou barvu a sytou chuť pistácií. Jediné co mi na jídle vadilo, byl fakt, že bylo servírováno na skleněných talířích. Samozřejmě mimo polévku a mé těstoviny. Skleněné talíře nemám v oblibě a přišly mi nekorespondující s pohodlnou, domáckou atmosférou.
Servis fungoval na jedničku. Byl milý, rodinný, ale ne vlezlý. Usměvavá servírka dokládala vždy správný příbor ve správný okamžik, což působilo velice elegantním dojmem, ale ne šněrovaně. Velice se mi líbilo, že se vrátila po objednání kávy s dotazem, který upřesnil naše přání ohledně velikosti hrníčku.
Musím ale říci, že když jsme odcházeli a majitel mi pomáhal do kabátu, litovala jsem, že již musíme domů. Jsem si jistá, že Oliva nebude čekat dlouho a já do ní zase s radostí zavítám. Příště bych totiž také ráda vyzkusila jejich obědové menu, které vždy zní velice lákavě.
